Marci, je nááádherná!!!! 

A to prošití… taky jsem kdysi bojovala, než se mi osvědčilo pár triků. Pokud neprošíváš všechny vrstvy, ale těsně za švovými záložkami uvnitř – tak přes vrstvu to chce šít opravdu krokem a klidně i točit kolečkem rukou. Důležitá je taky jehla na koženku – chápu vliv na probodnutí materiálu, že mají jiný tvar špičky a hrotu, ale nechápu na provázání stehu, ale vážně jehly Schmetz na kůži/koženku ty stehy prováží a nevynechávají…

Pak zkrátím steh na cca 2,6 – když se náááhodou přeci jen steh neprováže – není to vidět 

No a před vrstvou – šroubovák do ruky a vrstvu před patkou úmyslně splácnout, snížit, přimáčknout… a při sjíždění z vrstvy zase prstem přimáčknout špičku patky. Jen bacha – někdy zaberu, přimáčknu a zjistím, že stroj stojí, nepodává – že jsem mu zabránila v posunu látky, tak musím přítlak prstu maličko snížit 

Není nutné vrtat se do přítlaku patky a rozštelovat si celý stroj, hodně špatně se to pak vrací zpátky nebo člověk zapomene, pak znova šteluje a je to 50:50, že bude vše zpátky OK. Přejet přes vrstvu je otázka pár centimetrů a to se dá právě vyřešit je přitlačením prstem 

No a pro prošívání horního kraje přes všechny vrstvy – za mě, jako profíka – není to špatně, ale není to 100% nutné přes všechny vrstvy a hlavně je to zbytečné – že se většinou nakupí víc trablů jak výsledného užitku… 

– stroj si nemusí s těmi vrstvami poradit a prostě ase ani nenarvou pod patku

– jehla nemusí vše probodnout a dřív se ohne a zlomí, než projede skrz

– stroj může stávkovat tím, že ač budu dělat vše, jak mám + milion fíglů a triků – stejně může vynechávat stehy v tak extrémně vysokých vrstvách

– zoubky podavače i s pomocí horního podávání nebo kráčející patky nemusí zkrátka stíhat podávat jak mají – takže se steh může zkrátit tak, že prošití vypadá spíš prosekaně nebo "divně" pidi kraťoučký stehy

– když stroj nestíhá podávat, snažíme se intuitivně za patkou materiál tahat a to je nejrychlejší cesta, jak ohnout a zlomit jehlu – protože největší tah je v momentě, kdy je jehla nahoře. Člověk zatáhne a napne nit a tím ohne špičku jehly, která pak narazí do patky a je po ní

– jak se snaží stroj vrstvu podávat a ono to nejde, jak má – taky se běžně stane, tak zoubky makají o život a o závod a jak se po pidikrůčcích zakusují do vláken, tak je prostě "natáhnout" jednoduše řečeno – takže člověk prošije kabelku v kraji, šťastný, že prošil, nepraskla jehla, nevynechal jediný steh… vytáhne zpod stroje a ejhle… horní kraj vypadá jako natažený a vlní se…

Tak snad vám to holky pomůže nebo aspoň osvětlí, proč radím prošívat horní kraj těsně ZA švovými záložkami, které jsou uvnitř. Bez horního prošití by kabelky vypadaly jako nedodělané… prošití "někde, kdesi" pod horním krajem je tak napůl bez efektu a i designově to nevypadá dobře.

Základní patka je "široká" a občas se houpe a kolíbá, pak nemá správný přítlak, vynechá steh… apod. 

Zipová patka je ideál – dovolí prošít úplně nejtěsněji k té horní vrstvě a švové záložky jakoby uzamkne – jako kédr s kosticí – prostě za nimi hned zamkne, takže je vidět, že to prošití je cílené a promyšlené, ale člověk netrápil sebe ani stroj s vrstvami